Kian de Nor váhavým krokem došel k technikovi a co možná nejtišším hlasem se zeptal.
„To myslíš, vážně? Mám tě přece na výplatnici, ne?“
První věta funguje jako uvozovací k přímé řeči, bylo by myslím lepší, kdyby nestála samostatně, ale byla s tou přímou řečí spojená. (...zeptal se: "To myslíš vážně?")
A chyběla tam čárka nebo dvě. Drobnosti.
Celkově... je mi trochu podezřelý ten deník, je hodně knižní, složitý a někdy až poetický na to, že to psal jen tak pro sebe. (Ovšem jak tvrdí Ed McBain, každičký autor deníku počítá s tím, že ten deník jednou najde a přečte někdo jiný, takže se vlastně mýlím.)
Oproti Tvým ostatním povídkám mi tu trochu chybí nějaká zápletka, k jejímuž rozuzlení by děj směřoval (jako byl výsledek procesu, orlí volba, knězův cíl a záměr). Tuším, že se budou
dít věci, ale nic mi ze začátku nenaznačovalo, že mám pravdu. Teď se pár otázek nabízí, jako kdo je Tod nebo co bude v té šachtě... jdu to zjistit.