Království Einhar

„Kdo sem sakra lez… Lene,“ vydechl nechápavě Eirik a díval na dívku stojící před ním. Jako vánek proklouzla kolem něj do pokoje. Eirik nevěděl, jestli sní nebo bdí, když za ní zavřel dveře. Tichým hlasem se jí zeptal, co potřebuje, ale na místo odpovědi se k němu dívka přitisknula a políbila ho rty. Bezmyšlenkovitě jí polibek oplatit a sevřel ji v náručí. Než se nadál, jezdila Lene svými jemnými dlaněmi po jeho nahé hrudi a on se jí pokoušel na zádech rozvázat šaty. číst dál

Strávená noc pouze s vlastními myšlenkami a nezměrným pocitem viny nebylo to, co od své první noci v karanténě očekával. Těšil na privilegia spojená se svým nedotknutelným postavením. Na příjemnou teplou postel, víno, pivo, nebo cokoliv, co by mu nabídli a taky trochu myslel na Lene, která by mu třeba zpříjemnila noc svou jedinečnou společností. Na místo toho se třásl zimou a touhu po snídani překonávala jen neskutečná žízeň. Jestli si pro něj brzo někdo nepřijde, začínal Eirik uvažovat o pokusu rozbít dveře. Naneštěstí kolem nebylo nic, co by dostatečně posloužilo a páchnoucí dřevěný kbelík sloužící jako toaleta rozhodně nebyl něčím, co by chtěl brát do ruky. Veškeré své myšlenky teď upínal k jedinému tvoru, který ho mohl zachránit – Frida. číst dál

„Rychle, jdi od něj!“ zkusil to ještě jednou Eirik, ale na místo odpovědi ho probodly dvě zářivě zelené oči. Stejně jako zrzavé kadeře patřily i oči nějaké dívce. Mladá, snad dvacetiletá. Měla na sobě tmavě zelené šaty a plášť z kožešiny. Trošku nepraktické, říkal si Eirik, když konečně došel až k dívce a nepřestával si ji prohlížet od hlavy až k patě. Ta už Letci dávno nevěnovala pozornost. Maximálně se koncentrovala nad střelnou ránou v Lodmundově stehně, pak si povzdechla a z brašny, které si Eirik prve vůbec nevšiml, vytáhla obvazy. číst dál

Lodmund využíval krátkého náskoku, ale snaha ztratit se v tak malém městečku, kde každý dům odděloval široký dvůr, bylo skoro nemožné. Jen lehce pootočil hlavu a viděl, jak za ním běží Eirik a míří na něj nataženou rukou, v jejíž dlani svíral revolver. Lodmund nevěděl, co všechno ta věc umí, ale rozhodně to netoužil zjišťovat. Pokusil se přidat, ale po dlouhém pochodu byl vyčerpaný a jeho naivní plán, že narazí na otevřenou stodolu, naskočí na soba nebo koně, a odcválá, vzal velice rychle za své. Lýtkem mu projela bolest a křeč mu začala komplikovat už tak beznadějný útěk. Neměl šanci, začínal si tím být jistý, ale přece jen ještě vynaložil zbytky sil k poslednímu zoufalému pokusu zmizet. číst dál

Na lesních cestách stěží viditelných mezi hustě vysázenými stromy se tu a tam zableskl jemný sněhový poprašek, který se ještě pokoušel na chvíli odvrátit příchod severského jara – Nyvaru. Sluneční paprsky se ze všech sil snažily zahřát promrzlou zem a probudit svět pod sebou k životu. Málo kdo si dokázal příchod prosluněných dní a vůně nového života ve vzduchu užívat tolik, jako obrovská orlice, která letěla jen asi deset stop nad korunami stromů. Její překrásné peří se lesklo v nově obrozeném slunci a orlice se nemohla nabažit překrásného dne, který přišel po dlouhé a tvrdé zimě. číst dál

VI.
Ve chvíli, kdy se prvním ranním paprskům podařilo prorazit špinavé skleněné tabulky v oknech loveckého srubu, Ingvar si oddechnul a byl rád, že všichni přežili noc. Rozhlédl se po místnosti,  všichni ostatní ještě klidně spali. Z počátku je nechtěl rušit, ale věděl, že ho pomalu začíná tlačit čas a tak se rozhodl posnídat a rychle se vydat na lov. Přešel srub a ze spíže pod podlahou si vzal kousek uzeného masa, půl bochníku postaršího chleba a džbán vody.
Bylo zvykem udržovat takovéto spižírny ve všech loveckých srubech v zemi pro případ, že by byli jeho obyvatelé donuceni v něm strávit... číst dál

VII.
Ve chvíli, kdy se prvním ranním paprskům podařilo prorazit špinavé skleněné tabulky v oknech loveckého srubu, Ingvar si oddechnul a byl rád, že všichni přežili noc. Rozhlédl se po místnosti,  všichni ostatní ještě klidně spali. Z počátku je nechtěl rušit, ale věděl, že ho pomalu začíná tlačit čas a tak se rozhodl posnídat a rychle se vydat na lov. Přešel srub a ze spíže pod podlahou si vzal kousek uzeného masa, půl bochníku postaršího chleba a džbán vody.
Uviděl blížící se zem, byl tak blízko. Ve svém orlím těle narazil v plné rychlosti do horského štítu. Stále žil a nebyl s to se pohn... číst dál

... číst dál

IV.
Noc uběhla rychleji než si spící Ingvar myslel, takže když konečně otevřel po vydatném, byť nepohodlném, spánku oči, svítilo již slunce a les pokrytý sněhem celý zářil. Chvíli trvalo, než se mladík dostatečně rozkoukal a detailně si vybavil události předešlého večera. Njal byl samozřejmě dávno pryč a oheň byl prakticky vyhaslý. Starost o kamaráda je jedna věc, vyhrát lov druhá, uvědomil si Ingvar a pochopil, že jeho přítel se zcela jistě tiše vytratil hned za svítání.
"Musím se do toho konečně pustit," řekl nahlas, jako by snad chtěl varovat všechna zvířata v lese. Vstal, sesbíral své v... číst dál

V.
"Vstávej, vstávej, kurva, dělej!" hlas a cloumání vytrhlo Ingvara z klidného spánku. Byl to Lasse, v očích měl strach a druzí dva lovci zběsile pobíhali mezi okny a krbem a snažili se nakrmit skomírající oheň veškerým dřevem, které bylo po ruce.
"C-co se děje?" zeptal se konečně s hlasitým zívnutím Ingvar a stále nechápal nečekaný shon uprostřed noci. Venku byla jen černočerná tma. Ani měsíc nesvítil.
"Vlci. Ten mladší byl na hlídce a pak něco zaslech'. Šel se podívat a všiml si dvou vlků, jak na něj koukaj ze skály. Pak uviděl další," odvětil Lasse a polohlasem dodal, "stahují se sem.... číst dál

II.
V místnosti to zašumělo zaujetím a nikdo se neodvažoval promluvit nahlas. Každý jen šeptem sděloval své nápady nejblíže sedícímu společníkovi. Když si i ten poslední mladík uvědomil, že se rozhostilo ticho a zaujetí tak silné, že bylo slyšet venku šumící les, kmet se rozhodl pokračovat.
„Je tomu tak odnepaměti. Traduje se, že všechno začalo s jedním mladým lovcem. Sven se jednou vypravil na lov. Nejprve se mu nedařilo nalézt žádnou lepší kořist než pár zajíců. Rozhodl se proto zůstat v lesích a lovit do chvíle než najde takovou kořist, která bude hodna jeho šípů. Po nějaké době se už vz... číst dál

Ve studeném zimním větru divoce poletovaly sněhové vločky, které se snažily najít svou cestu na promrzlou zem. Začínal Fros, období roku, ve kterém panovaly silné mrazy a sněhové bouře, které ztěžovaly život lidem ve vesnicích pod horami. Jednou takovou vesnicí byl i Skogen, který byl zahalen pod pokrývkou čistého bílého sněhu, který ve slábnoucí noci svítil namísto měsíce zahaleného mraky. Celá vesnice tiše spala až na jednoho mladíka probuzeného závanem větru. Ten rozrazil okno v jeho pokoji a vmetl několik sněhových vloček na jeho tvář. Oklepal se a otevřel oči. číst dál