Badr Al Jawhar

Už po pár metrech se musel Kaseed zastavit. Lapal po dechu a veškerou svou sebekontrolu vkládal do snahy nemnout si bolavou hruď. Stříbrný cejch bolel a pálil a Kaseed si ho tak moc chtěl poškrábat. Vyrvat ho z těla, zbavit se ho. Pokud ho měl takhle bolet celou dobu, neměl vůbec šanci na únik. Chvíli uvažoval nad tím, jestli neměl vypít Nasifův jed sám, ale když si vybavil hrůznou scénu ze svého pokoje, od myšlenky se raději rychle oprostil. Krvavá jatka bez jediného zásahu zbraní v něm vyvolávala značnou nevolnost. Po chvilce odpočinku se rozhodl dál pokračovat chodbou, ale hned na první křižovatce znejistěl. Kudy dál? číst dál

Říkal si, kolik Jí asi může být. Vypadala prastaře. Žena, která se k němu blížila, měla vrásčitý obličej, na kterém visela stará kůže. Ruce, po lokty odhalené, měla poseté znaménky a jaterními skvrnami. I přes své chatrné tělo se pohybovala energicky a v očích se jí stále zrcadlilo mládí. Zelená róba se občas zachvěla při závanu větru vanoucího od moře. Na mladé ženě by jistě vypadala líp. Na Ní pouze neforemně vlála. číst dál

Kaseed dlouho spal a když se náhodou vzbudil, lil mu nějaký vyzáblý muž do úst podivně zapáchající tekutinu. Nebo to tak zapáchal ten muž? Kaseed to nedokázal posoudit, protože pokaždé okamžitě znovu usnul. Matně si vybavoval, jak ve své nové komnatě sleduje vycházet, zapadat a znovu vycházet slunce. Jak dlouho byl ale mimo, netušil. Když se mu konečně podařilo otevřít oči na tak dlouho, aby se rozhlédl kolem sebe, vyzáblý muž nebyl nikde v dohledu. U stolu seděl nějaký chlapec. číst dál

Po několika dlouhých dnech cesty Vodní stezkou muž konečně ucítil závan mořského větru a sůl ve vzduchu. Cíl jeho cesty se konečně blížil a v přímořském městě Ramsh ho čekala zasloužená odměna za zabitého otrokáře. Byl sice již dospělý muž a Stříbrný měsíc přijímal většinou do svého učení už malé chlapce a dívky, ale muž vyrůstal daleko od lidí, kteří by ho mohli všimnout v tak útlém věku. Teprve když před dvěma lety přicestoval do Ramshe, narazil na skupinku lidí, která změnila jeho život. Zpětně si uvědomoval, že okrást představitele Stříbrného měsíce ho tenkrát mohlo stát život, ale jeho troufalost mu vysloužila možnost předvést se a stát se členem spolku těch nejlepších nájemných zabijáků v celé říši. číst dál

Ghaym se halil do ranní mlhy, která se zvedala nad mohutnou přehradou.  Jezero vytvořené díky přehradě se stalo útočištěm mnohých lidí a ve vyprahlém pouštním světě se stávalo hledanou zastávkou. Kdysi dávno nebylo žádné jezero, ale pouze říčka ústící v sedmdesát stop vysoký vodopád, který pak dál ústil do mohutné delty. Poté, co se do této oblasti začali stěhovat první lidé, začala se měnit i krajina. Na březích jezera vyrostlo město, které se v sedmi stupňovitých terasách svažuje až ke spodní úrovni vodopádu. Ten později nahradila přehrada, pod ní se začala zelenat první políčka a terasy se začaly měnit a zelenat. Ve skále vytesané domy tak dostaly nádech zeleně a díky důmyslně konstruované přehradě se k nim dostával i dostatek vody. číst dál