Období: prosinec 2014

„Rychle, jdi od něj!“ zkusil to ještě jednou Eirik, ale na místo odpovědi ho probodly dvě zářivě zelené oči. Stejně jako zrzavé kadeře patřily i oči nějaké dívce. Mladá, snad dvacetiletá. Měla na sobě tmavě zelené šaty a plášť z kožešiny. Trošku nepraktické, říkal si Eirik, když konečně došel až k dívce a nepřestával si ji prohlížet od hlavy až k patě. Ta už Letci dávno nevěnovala pozornost. Maximálně se koncentrovala nad střelnou ránou v Lodmundově stehně, pak si povzdechla a z brašny, které si Eirik prve vůbec nevšiml, vytáhla obvazy. číst dál

Lodmund využíval krátkého náskoku, ale snaha ztratit se v tak malém městečku, kde každý dům odděloval široký dvůr, bylo skoro nemožné. Jen lehce pootočil hlavu a viděl, jak za ním běží Eirik a míří na něj nataženou rukou, v jejíž dlani svíral revolver. Lodmund nevěděl, co všechno ta věc umí, ale rozhodně to netoužil zjišťovat. Pokusil se přidat, ale po dlouhém pochodu byl vyčerpaný a jeho naivní plán, že narazí na otevřenou stodolu, naskočí na soba nebo koně, a odcválá, vzal velice rychle za své. Lýtkem mu projela bolest a křeč mu začala komplikovat už tak beznadějný útěk. Neměl šanci, začínal si tím být jistý, ale přece jen ještě vynaložil zbytky sil k poslednímu zoufalému pokusu zmizet. číst dál

Na lesních cestách stěží viditelných mezi hustě vysázenými stromy se tu a tam zableskl jemný sněhový poprašek, který se ještě pokoušel na chvíli odvrátit příchod severského jara – Nyvaru. Sluneční paprsky se ze všech sil snažily zahřát promrzlou zem a probudit svět pod sebou k životu. Málo kdo si dokázal příchod prosluněných dní a vůně nového života ve vzduchu užívat tolik, jako obrovská orlice, která letěla jen asi deset stop nad korunami stromů. Její překrásné peří se lesklo v nově obrozeném slunci a orlice se nemohla nabažit překrásného dne, který přišel po dlouhé a tvrdé zimě. číst dál