Ostatní

Drazí čtenáři, téměř po měsíci přišel čas na další Intermezzo. V prvé řadě bych rád poděkoval všem odvážlivcům, kteří se po návštěvě mého blogu nebáli odhlasovat v anketě. Je dobré vědět, že někoho asi vývoj mého malého světa trochu zajímá. Jak jste si asi všimli z prvních dvou dílů povídky, vítězem klání se stal Stjepan, jehož osud se vám bude v průběhu následujícího týdne dál odkrývat. Rád bych se ale podělil ještě o jednu nebo dvě maličkosti. číst dál

Buďte pozdraveni, moji drazí čtenáři. Jelikož sliby by se měly plnit, dnes ráno byla zveřejněna poslední část Hlubiny. Sám se nemůžu zbavit dojmu, že od chvíle, kdy jsem dopsal Seskok, je každá povídka trochu jiná. Ať už jde o Pramen, Léčbu nebo právě Hlubinu. Sice se drží jakési určité dějové kostry, ale na druhou stranu, bez podobné kostry se jenom těžko staví nějaký příběh, že? číst dál

První čistě blogový příspěvek na blog je tu. V prvé řadě bych chtěl poděkovat všem návštěvníkům, kteří patrně opravdu existují (nasvědčují tomu čísla), a vzkázat jim, že se nemusí bát komentovat nebo mě jakkoliv kontaktovat, a začít debaty o tom, co se jim na povídkách líbí, nelíbí, nebo co jim třeba chybí. Rád se přiučím nebo vysvětlím vlastní pohnutky. Pokud se snad najdou zarytí masochisté toužící po textech osvětlujících historii, náboženství a vůbec všechno to zákulisní dění, dá se pracovat i s tím. Stačí si říct. číst dál

Noční město tepalo energií a žilo si svým vlastním životem, jako by ani nebralo v potaz mou nepatrnou existenci křižující ulice. Lidem kolem sebe jsem nikdy nevěnoval přílišnou pozornost a tak se z nich stávaly jen šmouhy, které jsem míjel na cestě domů. Nerad jsem se uchyloval k přemýšlení a tak jsem si našel takovou práci, při které mohl můj mozek odpočívat a zabývat pouze těmi nezbytnými věcmi. Pro mne to bylo vykoupení. Moje okolí to ale přivádělo k šílenství. Bylo mi to jedno. číst dál

Jen s nelibostí sobě vlastní jsem se po dlouhém přemlouvání rozhodl rozlepit oči. Civěl jsem do bílého stropu s vědomím. Pořád naživu. Povzdechl jsem si, protože jsem věděl, že je to pryč. Bylo to pryč už několik dní a já se k tomu nedokázal vrátit. Jediné, co mi zbývalo, byla špinavá bílá na stropě mého pokoje. Dlouho jsem do ní odevzdaně zíral v naději, že se snad skrze strop dostanu zase na ono záhadné místo. číst dál