Niewzské císařství

Celá skupinka vyrazila ke světlům s modlitbami na rtech. Otec Mitroff se v čele div nezalykal, jeho učedník spolu s rytířovým pážetem byli uneseni neuvěřitelnou podívanou. Za nimi kráčel dvojice vesničanů, Ratko s Bajkem, na kterých byl poprvé vidět stejný fanatismus, jako u otce Mitroffa. Kráčeli bok po boku a prozpěvovali si modlitby. Každou chvíli také zdvihali ruce k nebesům a děkovali za zázrak. Jako poslední šel opět rytíř Janiusz, který jen pohyboval rty. Slova z něj ale nevycházela. číst dál

„Já se nebudu opakovat, Mitroffe. Chci vědět, co se to tady děje,“ řekl důrazněji rytíř Janiusz a nepřestával mířit revolverem přímo na knězovu hlavu. Mezitím se z kněžiště přiřítili oba chlapci. Leslaw vypadal, že začne zvracet z pachu, který vydávalo Ratimovo hořící tělo. Maso olizující plameny se zatím snažili Slawek s Bajkem udusit dekou, kterou Slawek přinesl s sebou. Na rozdíl od knězova učedníka si on zachovával chladnou hlavu. I přes to ale byla vidět hrůza v jeho očích. Z ohně se stával jen nepříjemný štiplavý dým a i ten po chvíli zmizel. Nakonec visel ve vzduchu už jen ten žaludek obracející zápach. číst dál

„Jak dlouho ještě půjdeme? Koně to už dlouho nevydrží,“ křičel asi šestnáctiletý chlapec z plných plic v naději, že jeho hlas překoná silný horský vítr, který vál přímo proti němu. Obličej, ruce ani nohy skoro necítil. Každý krok byl těžší a zdálo se mu, jako by se bořil do sněhu čím dál hlouběji. „Když se nikde neschováme kvůli zvířatům, tak aspoň kvůli ostatním. Ve jménu Stvořitele, prosím,“ křičel dál chlapec na ztrácející se postavu kráčející o kus před ním. Teprve na druhé volání postava zareagovala a otočila se, aby si prohlédla zoufale volajícího chlapce. číst dál