Buďte pozdraveni, moji drazí čtenáři. Jelikož sliby by se měly plnit, dnes ráno byla zveřejněna poslední část Hlubiny. Sám se nemůžu zbavit dojmu, že od chvíle, kdy jsem dopsal Seskok, je každá povídka trochu jiná. Ať už jde o Pramen, Léčbu nebo právě Hlubinu. Sice se drží jakési určité dějové kostry, ale na druhou stranu, bez podobné kostry se jenom těžko staví nějaký příběh, že?
Po prvních opatrných krůčcích na palubě vzducholodi jsme se tentokrát ocitli na ponorce, která je z části vymyšlená a z části inspirovaná pozoruhodným strojem Ictíneo II, což byla první opravdová parní ponorka na světě a pokud si uděláte malou rešerši tak zjistíte, že díky nejrůznějším chemickým reakcím bylo možné udržet po nějakou dobu dostatek kyslíku přímo v ponorce. Rozhodně je zajímavé sledovat, jakým způsobem se ve skutečnosti s ponorkami pracovalo. Základní úvaha v případě Hélioly zněla - potřebujeme takový parní pohon, který se obejde bez komínů. Právě proto přišel můj dobrý kamarád s návrhem na kondezační pohon, který je kombinovaný právě s principem, na kterém fungoval Ictíneo II. Rozhodně bylo zajímavé snažit se přijít s něčím, co by mohlo alespoň teoreticky fungovat, a co by nebylo jen naprosto směšnou atrapou popírající veškeré zákony fyziky. Toliko k ponorce.
V každém případě jsem se rozhodl do nové povídky, na níž začínám pracovat, nechat zasáhnout i čtenáře, kterých patrně pomalu přibývá. Je to zajímavý fakt, protože komentáře stále žádné :) Ať je to jak chce, v anketě máte možnost vyslovit se pro jméno hlavního hrdiny, máte na to zhruba dva týdny. Snažte se :)
P.S.
Jak si jistě ti bystřejší všimli, jména mají lehce slovanský nádech, tudíž se můžete těšit na třetí povídku z Niewezského císařství, ve které se setkáme s jednou starou známou postavou.