Drazí čtenáři, téměř po měsíci přišel čas na další Intermezzo. V prvé řadě bych rád poděkoval všem odvážlivcům, kteří se po návštěvě mého blogu nebáli odhlasovat v anketě. Je dobré vědět, že někoho asi vývoj mého malého světa trochu zajímá. Jak jste si asi všimli z prvních dvou dílů povídky, vítězem klání se stal Stjepan, jehož osud se vám bude v průběhu následujícího týdne dál odkrývat. Rád bych se ale podělil ještě o jednu nebo dvě maličkosti.
První maličkostí je fakt, že Hranice je mou desátou plnohodnotnou dokončenou povídkou z mého vlastního světa. Když jsem se po dopsání podíval na nějaká ta čísla, docela mě překvapila. Celkem už můžu čtenářům nabídnout 198 stran textu obsahujících přes sto tisíc slov (100 507). Na mě, jakožto amatérského autora, to působí až nepředstavitelně. A s trochou nadsázky můžu říct, že bez vás čtenářů by se mi to asi ani nikdy nepovedlo. Díky všem, co sem chodíte (a nejen sem) a čtete si mé příběhy.
Druhá maličkost je nástin další povídky. Pokud nejste úplnými nováčky, tak asi podle jmen v nové anketě tušíte, že se opět podíváme na Mosqueru. A nejen tam. Nechci teď ale kazit překvapení. Přiložená ilustrace od uživatele inetgrafx převzatá z jeho Deviantartu navíc napovídá, že se podíváme do džungle. No a pokud si dáte dostupné informace dohromady s tím, co se dá vyčíst v povídkách mezi řádky a také v některých jiných textech na webu, už vám musí být dopředu jasné, co se bude dít. Schválně by mě zajímalo, jestli si někdo troufne předpovědět alespoň něco málo z povídky.
To bude pro dnešek vše, děkuji vám za pozornost a budu se těšit za někdy příště.
Paulie
2024 ©