Období: listopad 2014

Kapitán Garth Croese padal a cítil se jako nikdy v životě. Chladný noční vzduch ho řezal do tváří a z očí se mu koulely veliké slzy. Nedokázal v té chvíli říct, jestli za to mohl Ottův pád do černočerné tmy, nebo jestli to byl opravdu jen vítr, který se snažil ohlodat jeho bílou kůži. I přes to, že musel padat neuvěřitelnou rychlostí, připadalo mu to jako věčnost, než zatáhl za měděnou přezku na svém padáku. Lehké cuknutí a neslyšně plachtil nad hradem. Nejprve se neodvažoval dívat pod sebe, ale jakmile to jednou udělal, nedokázal odtrhnout oči. Ze tmy vyrůstaly spoře osvětlené věže Braewoodského hradu, v tlumeném měsíčním světle, které neustále narušovaly chuchvalce šedivých mraků, se na prostranství před kamennou pevností líně pohybovaly bílé mlhy. číst dál